Jan Hlaváč: PŘÍPADY ELIŠKY HRONKOVÉ (AUDIOKNIHA)

Jan Hlaváč
Případy Elišky Hronkové
Sedm detektivních příběhů z císařské Prahy roku 1864

Rok 1864, do něhož je vsazeno sedm detektivních příběhů z Prahy, není ničím výjimečný. Má blíže k dnes už poněkud zaprášeným časům českého národního obrození než k epoše, kdy se začal rodit „nový svět“ s honosnými budovami, širokými osvětlenými bulváry a bezmeznou vírou v technický pokrok...

Ale i v roce 1864, zdánlivě klidném, bují v Praze zločin. Na vyšetřování dohlížejí soudci a jedním z nich je rada Jindřich Hronek. Protože zastává významný a dobře placený úřad u zemského trestního soudu, jeho rodina patří mezi společenskou smetánku. Hronkovi mají pronajatý velký byt na Starém Městě a na rozdíl od většiny obyvatel Prahy nebojují s nouzí. Mohou si dovolit poslat syna Hansiho na studia práv do Vídně a bystré dceři Elišce dopřát alespoň omezené vzdělání v německé vyšší dívčí škole.

Eliška Hronková... O ní budeme vyprávět především. Tahle teprve sedmnáctiletá dívka má výjimečný talent pro vyšetřování zločinů. Kdyby se narodila jako muž, snad by ji čekala kariéra ve státních službách. Jenže teď se od ní očekává jen jediné: aby se jednou dobře vdala a plnila roli vzorné manželky a hospodyně. Naštěstí je Eliška dost chytrá a tvrdohlavá na to, aby se jako vyšetřovatelka dokázala prosadit i v době, která nadaným ženám příliš nepřeje...

Specifikace knihy: Vázaná s přebalem, s obrazovým doprovodem, formát: 145x205 mm, 400 stran

Specifikace audioknihy: xxxxxxxxxxxxxxxxxx

*

O hlavní postavě:

Eliška Hronková přišla na svět 27. listopadu 1847 v Pardubicích. Od šesti let ji vzdělávala domácí učitelka, která ovládala češtinu, němčinu, španělštinu a latinu, ale na dívku hovořila jen česky a německy. Elišku nadchla pro matematiku a přírodní vědy a také ji naučila hrát šachy a go. V roce 1858 se Hronkovi přestěhovali do Prahy, neboť Eliščin otec byl jmenován soudcem zemského trestního soudu. Dívka začala navštěvovat německou vyšší dívčí školu, s úrovní výuky ovšem nebyla spokojena. Od sedmi let hraje na klavír, ale příliš jí to nejde. K reprodukčnímu umění nemá vztah – o to raději má literaturu a filozofii. Baví ji vařit. Od dětství si nerozuměla s matkou ani se svými vrstevnicemi, které ji považovaly za chladnou a bezcitnou. Nikdo ji nikdy neviděl plakat. Eliška má o šest let staršího bratra Hansiho, který studuje práva a s nímž nemá žádné společné zájmy. Se svým snem stát se spisovatelkou se nesvěřuje.